Můj čas

     Tehdy jim řekl: "Povstane národ proti národu a království proti království, budou veliká zemětřesení a v mnohých krajinách hlad a mor, hrůzy a veliká znamení z nebes. Ale před tím vším na vás vztáhnou ruce a budou vás pronásledovat; budou vás vydávat synagógám na soud a do vězení a vodit před krále a vládce pro mé jméno.

     To vám bude příležitostí k svědectví. Vezměte si k srdci, abyste se předem nepřipravovali, jak se budete hájit. Neboť já vám dám řeč i moudrost, kterou nedokáže přemoci ani vyvrátit žádný váš protivník. Zradí vás i rodiče, bratři, příbuzní a přátelé a někteří z vás budou zabiti. A všichni vás budou nenávidět pro mé jméno. Ale ani vlas z vaší hlavy se neztratí.

(Lukášovo evangelium 21:10-18, ekumenický překlad Bible)

     Pisatel našeho dnešního evangelia Lukáš využívá ve svém psaném díle jasný literární úmysl, jehož cílem je čtenářům jeho doby ukázat na charakter i úřad Ježíše Krista. Kdo je tedy Ježíš Kristus v našem čteném úseku, který je zasazen do souvislostí různých katastrof a pronásledování? Je plně prorok, tedy nejen Boží mluvčí do naší přítomnosti, ale také do naší budoucnosti. Má co říct, protože informuje z Božího zdroje.

     Víte, tenkrát v Lukášově době byla velice silná židovská tradice, která říkala že prorok je ten, který když něco řekne, tak se to i stane. A když se to nestane, jednoduše prorok není. Proto byl podle tohoto pravidla, které vychází z Tóry (5 knih Mojžíšových) potvrzen za proroka od Boha například Jeremiáš, který také hovořil o zničení chrámu, - toho prvního Šalamounova, - což se také stalo. To ho ovšem legitimizovalo pro jeho ostatní slova, co se Izraeli stane v budoucnu.

      A tak je to i nyní s Ježíšem. On svým výrokem předjímá, jak sám dopadne v pohaně a smrti, aby čtenářům, kteří tuto historickou zkušenost – na rozdíl od nás dnes – přímo zažili, vzali okamžitě vážně i jeho výroky o pronásledování křesťanů – což zase Lukáš zmiňuje ve své druhé knize, totiž v knize Skutků apoštolů. Tu máme v Novém Zákoně hned za čtyřmi evangelii.

     Abychom ovšem nehovořili jen popisně. Chceme se také ptát, čím vším nás čtený text svatých textů může inspirovat do našich životních zápasů? Co se nám chce vlastně naznačit? Pokusme se o to: Je-li Ježíš i dnes Boží mluvčí, který nás chce chránit, pak se nám chce říct trojí na sebe navazující sdělení:

• Naše životy mohou procházet nepříjemnostmi, ovšem díky nim se odhalí, co je v lidských srdcích.

• Naše příběhy mohou být součástí osobních útoků i společenských otřesů, dokonce přírodních katastrof, ovšem i při tom všem je Hospodin Bůh, Pánem nad každým z nás.

• Naše naděje proto není v úspěchu a prosperitě, ale ve věrnosti živému Kristu, který nás povzbuzuje k vytrvalosti navzdory všemu se zaslíbením života v Bohu – tedy věčného života.

     Ano, i na tyto nepříjemné až zlé situace se má zbožný člověk připravit jako na možnou alternativu života s Kristem. Nemusí se takto beze zbytku naplnit, musíme okamžitě dodat, ale na druhé straně takto se naplnit může. Pojďme nyní to podstatné shrnout: je to z (1) dopuštění Pána Boha, nikoliv Božího nepřítele, a je to k (2) vydávání svědectví celému světu – tedy nový způsob misie. Tuto ústřední myšlenku pak velice detailně rozvíjí kniha Zjevení. „Všechno zlé je k něčemu dobré,“ říkávali naše babičky. Tady by se možná mohlo upřesnit: „Všechno zlé je ve službách Dobrého pro záchranu všech potřebných.“

     Na co se tedy v našich osobních útocích a společenských otřesech jako svědkové vzkříšeného Pána můžeme spolehnout? Můžeme se opřít o nejtěsnější přítomnost jeho lásky, která nás vždy mobilizuje k odvaze víry a moudrosti. Například v našich reakcích při slovní obhajobě. Ale také v argumentacích, kdy je protivník Božího díla překonán a usvědčen jako napodobitel.

     Získat své životy tedy znamená především plně se oddat Boží náruči, která zná naše výhledy co je pro nás skutečně to nejlepší. Modlím se, abychom v této naději spočinuli, zvláště ti, kteří procházejí vším nepříjemným a nezáviděníhodným.

     „Děkujeme Ti, nebeský náš Otče, za dnešní slovo. Děkujeme, že s námi jednáš na rovinu. Děkujeme také za zaslíbení do všech nepříjemných životních situací pro naši víru. Děkujeme za Tvojí zvláštní přítomnost. Prosíme Tě o sílu a vytrvalost. Pro Tvé království v našem Spasiteli a Pánu Ježíši Kristu. Amen.“

Slovo na cestu s požehnáním: „Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši pro vás. Plamen Ducha nezhášejte, prorockými dary nepohrdejte. Všecko zkoumejte, dobrého se držte; zlého se chraňte v každé podobě.

     Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je ten, který vás povolal, on to také učiní.“ (1. list Tesalonickým 5:18-24, ekumenický překlad Bible).

JK.