Jdi na obsah Jdi na menu
 

Vzácná ctnost být prozíravým

 

     Svým učedníkům řekl: "Byl jeden bohatý člověk a ten měl správce, kterého obvinili, že špatně hospodaří s jeho majetkem. Zavolal ho a řekl mu: `Čeho ses dopustil? Slož účty ze svého správcovství, protože dále nemůžeš být správcem. ´ Správce si řekl: `Co budu dělat, když mě pán zbavuje správcovství? Na práci nejsem, žebrat se stydím. Vím, co udělám, aby mě někde přijali do domu, až budu zbaven správcovství! ´

     Zavolal si dlužníky svého pána jednoho po druhém a řekl prvnímu: `Kolik jsi dlužen mému pánovi? ´ On řekl: `Sto věder oleje. ´ Řekl mu: `Tu je tvůj úpis; rychle sedni a napiš nový na padesát. ´ Pak řekl druhému: `A kolik jsi dlužen ty? ´ Odpověděl: `Sto měr obilí. ´ Řekl mu: `Tu je tvůj úpis; napiš osmdesát. ´

 

     Pán pochválil toho nepoctivého správce, že jednal prozíravě. Vždyť synové tohoto světa jsou vůči sobě navzájem prozíravější, než synové světla. Já vám pravím: I nespravedlivým mamonem si můžete získat přátele; až majetek pomine, budete přijati do věčných příbytků.

 

     Kdo je věrný v nejmenší věci, je věrný také ve velké; kdo je v nejmenší věci nepoctivý, je nepoctivý i ve velké. Jestliže jste nespravovali věrně ani nespravedlivý majetek, kdo vám svěří to pravé bohatství? Jestliže jste nebyli věrni v tom, co vám nepatří, kdo vám dá, co vám právem patří? Žádný sluha nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět, a druhého milovat, k jednomu se přidá, druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i majetku."

(Lukášovo evangelium 16:1-13, ekumenický překlad Bible)

 
 
 
 

    Milí přátelé, vážení čtenáři. Vysvětlit smysl dnešního našeho poučení, z úst Ježíše Krista a z péra evangelisty Lukáše činí veliký problém nejen nám, ale stejně tak zkušeným vykládačům svatých textů. Proč? Protože můžete lehce získat pocit, že je chválen někdo, kdo nejenže si chtěl udržet svůj úřad správcovství stůj co stůj (kariérista všemi způsoby!), ale kdo byl pro to dokonce ochoten obrat svého Pána tím, že snížil dluhy jeho dlužníkům (před tím svého Pána okrádal, ale nyní ho obral o to více!!). Ale právě na takovýchto složitějších místech novozákonních evangelií se můžeme při čtení Bible mnohému naučit. Proto je dobré respektovat:

 
 
  • Co se píše před nelehkým místem našeho rozjímání, ale také hnedka po něm – tzv. celkový kontext?
 
  • Kterou jedinou myšlenku chce Ježíš ve svém podobenství říct a jak souvisí s morálním závěrečným poučením jeho učedníkům?
 
  • Co daný text neřeší, a proto se tím poctivý čtenář nemusí ani dnes vůbec zabývat?
 
 
 

     Když se budeme držet těchto pravidel poctivého výkladu - i v našem dnešním textu z Lukášova evangelia, - můžeme se už nyní pokusit odpovědět:

 
 

     Ježíš reaguje na nepřejícnou duchovní generaci z řad farizeů a zákoníků, která se pohoršuje nad tím, že se Boží Syn věnuje duchovní generaci nové z řad celníků a hříšníků, kteří ovšem přijali Janův křest (J 7:29-30) jako výraz svého nového začátku s Bohem. Mluví v několika podobenstvích o Bohu, který je (1) hledající, stejně jako nesmírně (2) šťastný s celým svým nebem (s anděli), když se najít necháme. V této souvislosti nyní hovoří jen a jen ke svým učedníkům, a to o jejich primárním vztahu k Bohu. Co chce tedy vyzdvihnout?

 

     Jedinou myšlenkou tohoto podobenství o nepoctivém správci je jeho schopnost něco změnit, aby nepřišel o své postavení při inspekci svého Pána. Hovoříme o jeho tzv. prozíravosti – tj. účelové aktivitě, kterou chtěl zachránit svůj služební vztah k bohatému majiteli několika živností. A jak toto souvisí se závěrečným morálním poučením Ježíšových učedníků?

     Jednoduše: mají si hlídat svůj vztah k Bohu a k lidem, a to i za cenu, že by přišli o „polovinu“ všeho, co jim kdo dluží. Neslouží totiž Mamonu – svému případnému vlastnictví, - ale živému Hospodinu, který o ně takto pečuje. Když v tom budou věrni, osvědčí se pro věčné příbytky v Božím království. Prozíravost v tomto smyslu je tedy duchovní schopnost vzdát se něčeho významného ve prospěch toho nejdůležitějšího.

 

     A co daný text vůbec neřeší, a proto se tím ani my nemusíme zabývat? Neřeší, jak nakonec nepoctivý správce dopadl. Neřeší jeho zřejmě opravdu nepoctivý lidský charakter. Neřeší dokonce ani otázku tzv. nepoctivého majetku, o kterém je řeč v závěru příběhu. Ježíš to samozřejmě zmiňuje, ale chce se soustředit jen na hlavní myšlenku.

     Můžeme také říct: provokuje příběhem na hraně, aby nejen zaujal své posluchače – (1) tehdy své učedníky, (2) Lukáš své čtenáře a (3) Duch Boží nepochybně nás dnes, - ale okamžitě také, aby o tom museli cestou domů poctivě přemýšlet. I my si můžeme možná přiznat určitou svoji dávku čtenářského zneklidnění.

 
 

     Jak tedy shrnout dnešní biblický oddíl s aktualizaci pro nás? Jednou se každý z nás setkáme se svým Bohem Stvořitelem a Soudcem všech lidí. A to podstatné bude, jak jsme pečovali o své životy, které nám na čas svěřil. Zda jsme jimi sloužili na jeho díle moudře, nebo naopak pošetile, ale stejně tak, zda jsme byli ochotni případně něco významného změnit, když na to přišlo, abychom nepřišli o své všechny vztahy: ke druhým, k sobě, i k Pánu Bohu.

     Jinými slovy: budou-li v našem životě naše vztahy až za našim vnějším zabezpečením, chováme se duchovně obdobně jako zákoníci a farizeové, kteří v Kristu nerozpoznali svého Spasitele. Nepochopili, proč přišel na tuto zem. Nerozpoznali smysl jeho slov. Odmítli jeho výzvy k duchovní obnově. Nakonec nepřijali jeho smrt na kříži jako výraz Boží lásky ke skutečnému novému lidství, ani jeho slavné vzkříšení třetího dne po jeho smrti k naší nové motivaci mít hezké vztahy – tj. postavené na Kristově vše-přemáhající důvěře. Co tedy, vážení čtenáři, má tendenci předbíhat právě naše vztahy? Co je pro nás důležitější než jsme my sami, druzí a Bůh? „Buďme prosím prozíravý,“ – povzbuzuje evangelista Lukáš. „Věčný je jen Bůh a člověk. Vše ostatní je jen dočasné.“

 
 

     „Děkujeme Ti, nebeský náš Otče, za slova k rozjímání od našeho Pána Ježíše Krista. Děkujeme, že nás i tímto zveš do společenství s Tebou a Tvým slovem. Prosíme Tě o moudrost a odvahu víry. Pro Tvé království v našich životech. Amen.“

 
 

Slovo na cestu s požehnáním: „Nedejte se vést láskou k penězům; buďte spokojeni s tím, co máte. Vždyť Bůh řekl: `Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu. ´ Proto smíme říkat s důvěrou: `Pán při mně stojí, nebudu se bát. Co mi může udělat člověk? ´“ (Židům 13:5-6, ekumenický překlad Bible).

JK.