Můj čas

     Ježíš jí odpověděl: „Každý, kdo pije tuto vodu, bude mít opět žízeň. Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky. Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému.“

Evangelium podle Jana 4:13-14

     Milí přátelé, vážení čtenáři. Dovolte mi prosím, abych začal své krátké slovo k našemu Adventnímu koncertu jednoduchým příkladem: Tady na stole vidíte rozbalenou bonboniéru, která je moc dobrá!  Jenže co je nám to platné poslouchat, jak je dobrá, když jí sami neokusíme? A tak dříve, než vám jí nabídnu a nechám kolovat, chci se vás k dnešnímu slyšenému slovu z evangelia stejně tak zeptat: Nechtěli byste sami okusit, jaký je Ježíš? Je to podobné, jako s tou bonboniérou. Můžete o něm poslouchat spoustu krásných a pravdivých věcí, ale dokud ho nepoznáte osobně, je to pro vás jen neosobní teorie. 

     Ježíš v našem úvodním čtení jedné nešťastné ženě říká, že jí sám v sobě nabízí vodu, která uhasí žízeň jejího života. Jde samozřejmě o obraz. Ale nejen to. Tato voda, kterou uhasí její nejhlubší niterné potřeby také způsobí, že se v ní zároveň stane pramenem, ze kterého poteče voda k životu věčnému. To znamená, že tento pramen bude k užitku nejen pro ni, ale také pro celé její okolí. Co myslel Ježíš onou vodou? Jde o obrazné vyjádření jeho přítomnosti. Když Ježíše pustíme do našich životů, naplní ho Boží nezměrnou láskou, radostí a pokojem. Dostaneme jeho svatého Ducha, který v nás začne působit Boží uzdravení a proměnu. Ne, náš život s Bohem se nestane procházkou růžovou zahradou. Možná v mnohém bude i složitější, ale nikdy na něho už nebudeme sami. Nechtěli byste nyní okusit, kdo je Ježíš?

     Pokud ano, můžete mu to nyní spolu se mnou jednoduše říci. Pokud to myslíme vážně, Bůh nám odpoví, protože nám poslal svého Syna, abychom díky němu s Ním navázali důvěrný vztah. Pokud tedy chcete ochutnat bonboniéru, a nejen o ní poslouchat, jak chutná, můžete se nyní spolu se mnou modlit třeba takto:

     „Laskavý Bože, děkuji ti, že jsi nám zde na svět poslal svého Syna, abych i já mohl (mohla) zakusit, že mě máš rád. Děkuji ti, že zemřel i za mě, vstal z mrtvých a žije. Prosím otevři mé srdce pro Tvoji lásku. Pane Ježíši Kriste, prosím tě vstup do mého života a uhas moji žízeň, o které léta víš. Staň se mi novým životem od Boha, a uč mě s Ním žít. Pro tvoji čest a slávu! Amen.“

     Pokud jste se, vážení čtenáři, upřímně modlili tuto modlitbu, Bůh vás okamžitě vyslyšel, protože takový jednoduše je. Nechtě v důvěře jen na něm, jak vás nadále povede. Dovedl vás až sem, povede vás odsud i dále. A pokud si chcete o tomto svém nejdůležitějším rozhodnutí ve vaše příběhu popovídat s někým zkušenějším ve víře, určitě to udělejte. Je to ale jen na vás. Do vašeho osobního vztahu s Bohem by vám nikdy nikdo neměl zasahovat. Je to jen a jen mezi vámi a Ním. Každopádně vám moc přeji odvahu na své nové cestě životem s Ježíšem Kristem. To neznamená, že vše před tím bylo špatné. Spíše, že vše před tím nás k tomuto - v tom nejlepším slova smyslu - přivedlo. Díky proto za to, co bylo, stejně jako za to, co na to navazuje. Vše bylo a je k dobrému. Rád bych vám závěrem řekl, že Ježíš je věrný partner a společník. Tak si ho prosím važme i užívejme!

Slovo na cestu s požehnáním: „Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal. Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali. Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž narodili se z Boha.“ (Evangelium podle Jana 1:10-13, ekumenický překlad Bible).

Jiří Kantor