Jdi na obsah Jdi na menu
 

Proč mám rád Pána Boha?

 

     Jeden z farizeů pozval Ježíše k jídlu. Vešel tedy do domu toho farizea a posadil se ke stolu. V tom městě byla žena hříšnice. Jakmile se dověděla, že Ježíš je u stolu v domě farizeově, přišla s alabastrovou nádobkou vzácného oleje, s pláčem přistoupila zezadu k jeho nohám, začala mu je smáčet slzami a otírat svými vlasy, líbala je a mazala vzácným olejem. Když to spatřil farizeus, který ho pozval, řekl si v duchu: „Kdyby to byl prorok, musel by poznat, co to je za ženu, která se ho dotýká, že je to hříšnice.“

     Ježíš mu na to řekl: „Šimone, chci ti něco povědět.“ On řekl: „Pověz, Mistře!“ – „Jeden věřitel měl dva dlužníky. První byl dlužen pět set denárů, druhý padesát. Když neměli čím splatit dluh, odpustil oběma. Který z nich ho bude mít raději?“ Šimon mu odpověděl: „Mám za to, že ten, kterému odpustil víc.“ Řekl mu: „Správně jsi usoudil!“ Pak se obrátil k ženě a řekl Šimonovi: „Pohleď na tu ženu! Vešel jsem do tvého domu, ale vodu na nohy jsi mi nepodal, ona však skropila mé nohy slzami a otřela je svými vlasy. Nepolíbil jsi mne, ale ona od té chvíle, co jsem vešel, nepřestala líbat mé nohy. Nepomazal jsi mou hlavu olejem, ona však vzácným olejem pomazala mé nohy. Proto ti pravím: Její mnohé hříchy jsou jí odpuštěny, protože projevila velikou lásku. Komu se málo odpouští, málo miluje."

     Řekl jí: „Jsou ti odpuštěny hříchy.“ Ti, kteří s ním byli u stolu, začali si říkat: „Kdo to jen je, že dokonce odpouští hříchy?“ A řekl ženě: „Tvá víra tě zachránila, jdi v pokoji!“

(Evangelium podle Lukáše 7:36-50, ekumenický překlad Bible)

 

 

     Milí přátelé, vážení čtenáři. Odpovědět na otázku, proč mám rád Pána Boha není jednoduché. Nechci totiž, aby to vyznělo lacině. Už výrok, že mám někoho opravdu rád, je dost osobní a není lehké s tím vyjít ven na veřejnost. Přesto jsem se do této situace dostal minulý týden. Jeden mladý muž se mě odvážně před skupinou třech děvčat zeptal, proč si v neděli během léta kromě bohoslužby v Nýřanech přiberu i bohoslužbu v Merklíně či v Plzni? Vše v jeden den?? Pro mě to samozřejmě znamená připravit se v sobotu dvojnásobně. Tedy nejen kázání, ale také vedení celé bohoslužby a v mém případě i písně na kytaru. Odpověděl jsem mu neurčitě něco v tom smyslu, že v tom cítím své životní povolání i veliké své naplnění. Když jsem ale jeho otázku promýšlel v dalších dnech, měl jsem mu asi přímo říct: „Víš, mám Pána Boha nesmírně moc rád.“ A aby to neznělo moc namyšleně, měl jsem okamžitě dodat: „A zároveň bych se to chtěl neustále učitwink.“

     Co když by se mě ale do větší hloubky zeptal proč? „Proč Ho máš rád? Co je toho důvodem?“ Zřejmě bych si pak pomohl příběhem, který jsme dnes četli v úvodu s jeho nadčasovým poselstvím: „Komu se málo odpouští, málo miluje.“ Jinými slovy: Kdo připouští, že je před Pánem Bohem nesmírně slabý a nedokonalý, cítí vůči Němu vděčnost a lásku, že je přesto přese všechno přijímaný a milovaný.“ Tak to jednoduše cítím. Věřím, že mi Bůh nejen odpouští mé chyby, ale také si je svrchovaně používá pro mé dobro. Na jiném místě Bible je pro všechny Kristovy následovníky napsané toto pravdivé a zcela osvobozující zaslíbení: Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí (Ř 8:28).“ Bůh pro svojí moc a slávu vše v mém životě otáčí v můj prospěch, a to i když se mě dotýkají nepříznivé oblasti každodenního života. To je myslím také veliké povzbuzení pro každého, kdo se třeba rozhodne následovat Krista, ale je mu líto, kolik toho ve svém životě před tímto svým rozhodnutím promarnil. Bůh si ale naopak vše použije v jeho prospěch! A on sám bude mít Pána Boha, jak už jsme dnes jednou řekli, o to více rád.

     Proč mám rád Pána Boha? Cítím se s Ním v jakékoliv situaci v bezpečí. Prosím o malé pochopení: Jako misionář bydlím přes dvacet let daleko od svého domova, takže celou svoji rozšířenou rodinu mám na Severní Moravě. Mám tam i všechny své přátelé a kamarády. Jsem tady náplava a jako křesťan v naší společnosti ještě v jisté menšině. Navíc v místě naší zemi, kde je tradiční víra více méně vykořeněná, takže máte neustále pocit, že ve svém sdílení víry pořád začínáte od znova, anebo, že se ne a ne čeho chytit. Ale s Pánem Bohem se přes vše zmíněné i nezmíněné cítím v pohodě. Vnímám jeho nejužší společenství, jeho neustále povzbuzování, zkrátka jeho nejtěsnější blízkost. A navíc: „Když je Bůh s námi, kdo proti nám?“  Ptá se takto apoštol Pavel, který sám byl pro víru vězněn. Tedy také neustále osamocen a nepochopen. Osobně se domnívám, že my misionáři, aniž bych si chtěl stěžovat, nakonec umřeme na žal ze samoty. Nejen proto, že vás nechápe většinová společnost, které to nelze ani v nejmenším vyčítat, kromě absence všeobecného vzdělání naší pestré české a moravské historie – jsme přeci jen, přátelé, národ Husa a Komenského, Moravských bratří a Tomáše G. Masaryka, - ale nechápe vás kolikrát ani církev jako taková, která měla vždycky nakročeno tady na zemi se příliš zabydlovat, takže vás vnímá spíše jako hyperaktivního neposedu, který pořád něco vymýšlí, a ne a ne s tím přestatsmiley. Bere nezřídka klid a někdy i teplíčko. Přesto je to povolání nejkrásnější na světě, protože jste přímo u toho, jak má Pán Bůh všechny lidi nesmírně moc rád. A nad to věru není!

     Poslední důvod, který bych zmínil, proč mám rád Pána Boha, je samotný Ježíš. Přesněji řečeno přátelství s Ním. Ježíš je jiný než všechny naše představy o Něm ovlivněné lidovým uměním, nebo mnoha náboženskými lidmi, včetně všech kněží a jistě velice pestrou církvi, nakonec i mnou samým. Je nejen výrazem jediného pravého Boha, ale také hlubokého a pravdivého člověka. Proto je vztah s Ním tak jedinečný! Když přátelíte se skvělým člověkem, jste nesmírně šťastní, protože mu kdykoliv můžete říct cokoliv, a on vás nejen že rád vyslechne, ale také s vámi cítí a nakonec i nabídne svůj pohled na věc. To je Ježíš. Muž porozumění, blízký partner, člověk, který nikdy nezradí, Bůh který vás vždy ochrání. Uprostřed noci s Ním mohu sdílet, co mě zrovna trápí. Autor biblického listu o Něm otevřeně napíše: "Protože máme mocného velekněze, který vstoupil až před Boží tvář, Ježíše, Syna Božího, držme se toho, co vyznáváme. Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi, vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu. Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas." (List Židům 4:14-16).

     Přál bych nám všem, vážení čtenáři, abychom mohli průběžně zakoušet, co ona žena v našem úvodním biblickém příběhu. Totiž, že jí Ježíš nejen že neodmítl, když za ním přišla, ale také, že byla jeho láskou zcela pochopena a cele přijata. Není ale právě toto to, co celý život všude hledáme?

 

     „Děkujeme ti, Pane Bože laskavý a dobrý, že jsi nablízku každému z nás, a to i když tě příliš nehledáme. Prosíme, abychom uměli rozpoznávat, že vztah s Tebou je nade vše časné i nade vše marné. Amen.“

 

Slovo na cestu s požehnáním: „Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu.“ (List Židům 13:5b, ekumenický překlad Bible).

JK.