Můj čas

Ženu statečnou kdo nalezne? Je daleko cennější než perly.

Srdce jejího muže na ni spoléhá a nepostrádá kořist.

Prokazuje mu jen dobro a žádné zlo po celý svůj život.

Stará se o vlnu a o len, pracuje s chutí vlastníma rukama.

Podobna obchodním lodím zdaleka přiváží svůj chléb.

Ještě za noci vstává dát potravu svému domu a příkazy služkám.

Vyhlédne si pole a získá je, z ovoce svých rukou vysází vinici.

Bedra si opáše silou a posílí své paže.

Okusí, jak je dobré její podnikání. Její svítilna nehasne ani v noci.

Vztahuje ruce po přeslenu, svými prsty se chápe vřetena.

Dlaň má otevřenou pro utištěného a ruce vztahuje k ubožáku.

Nebojí se o svůj dům, když sněží, celý její dům je oblečen do dvojího šatu.

Zhotovuje si přikrývky. Z jemného plátna a šarlatu je její oděv.

Uznáván je v branách její manžel, když zasedá se staršími země.

Zhotovuje plátno na prodej a pásy dodává kupci.

Síla a důstojnost je jejím šatem, s úsměvem hledí vstříc příštím dnům.

Její ústa promlouvají moudře, na jazyku mívá vlídné naučení.

Pozorně sleduje chod svého domu a chleba lenosti nejí.

Její synové povstávají a blahořečí jí, též její manžel ji chválí:

 „Statečně si vedly mnohé dcery, ale ty je všechny předčíš.“

Klamavá je líbeznost, pomíjivá krása; žena, jež se bojí Hospodina, dojde chvály.

Dejte jí z ovoce jejích rukou, ať ji chválí v branách její činy!

      (Kniha Přísloví 31:10-31, ekumenický překlad Bible)

     Milí přátelé, vážení čtenáři. Při čtení Bible nám společně nejde o dvě věci: jednak nám nejde o to kopírovat vzory. Tuto chybu velmi často dělávají noví křesťané na počátku své víry. Je to bohužel i má zkušenost. Chceme být jako žalmista David, vůdce Mojžíš, nebo přímo Spasitel Ježíš. Ani dnešní oddíl nemá být zdrojem našich případných porovnávání. Nemá nás vést ke komplexům méněcenností nebo naopak k vysokému sebehodnocení: „Ano, vždyť i já přece od rána podnikám …“ Bible nás má především inspirovat. Vnitřně vtahovat do velkého příběhu, kde laskavý náš Původce chce s námi vést zcela osobní dialog, a to právě skrze tuto vnitřní inspiraci. Druhým nedorozuměním v přístupu k Bibli je, že se na ní díváme pouze jako na historickou knihu. Výsledkem je pak, že jí nedáváme příliš příležitostí promluvit do naší přítomnosti. Vždyť koho by dlouhodobě zajímal jen nějaký ten dějepis? To bylo přeci tehdy, ovšem dnes musíme žít především dneškem! Jenže Bible je jako starý telefonní seznam, kde stále platí ona telefonní čísla, která v něm najdeme. Když je vytočíme, vždy se nám někdo ozve. Proto se dnes můžeme společně ptát, co se nám chce skrze dnešní čtené slovo říct? Co je jinými slovy jeho nadčasovým poselstvím pro nás tady a teď? Kdo se nám ozve z druhého sluchátka??

     Jsme v závěru biblické knihy Přísloví, která se připisuje nejmoudřejšímu izraelskému králi Šalamounovi, který si někde v klidu svého soukromí povídá se svým synem. Představme si to prosím. Sedí někde o samotě, pijí dobrý nápoj a povídají si. Moudrý otec vede svého syna k moudrosti. Ta byla v jeho době nesmírně důležitá, abyste ušetřili svůj čas - třeba své mládí, svoji kapacitu, majetek a své nejbližší vztahy před všemi zbytečnými slepými uličkami. Když bude mít syn moudrost, jeho kroky půjdou nejen dobrým směrem, ale na nich bude moudrý syn zároveň konat dobrá rozhodnutí. A jedno z nich je vyhnout se ženám, které by ho od Hospodina odváděli. Jsme v době, kdy žena symbolizuje duchovní podporu svému muži. Na ženě tady hodně záleží. Když je žena věřící v jediného pravého Boha, je zajištěna nejenom zbožnost celé rodiny, ale také zbožná budoucnost celému mužovu rodu. Když naopak žena věří v jiné bohy, odvede svého muže, ale i svoji rodinu a její rod z naděje na konečné setkání s tolik očekávaným Mesiášem. Mimochodem to se nakonec stalo osudné našemu králi Šalamounovi. V závěru jeho života odpadl od jediného pravého Boha, a to právě kvůli ženám (měl jich ve svém harému jako král mnoho), které ctily jiné bohy. V biblických příbězích máme tuto smutnou skutečnost poznamenanou asi i proto, abychom hledání našeho životního partnera s ohledem na naši pokračující víru nikterak nepodceňovali. Jde ale také o naše soukromí, kde se oba partneři mohou společně modlit, sdílet své nejhlubší hodnoty, společně vychovávat své děti, podporovat všemožně své společenství atd. Tedy v závěru naší knihy Přísloví král a otec Šalamoun chválí zcela pozitivně před svým synem ženu statečnou, jako tu, která mu pomůže zůstat věrným víře svých předků. Která ho ale také bude hluboce lidský podporovat a těšit.

     Na naše slovo o ženě statečné se ovšem můžeme dívat ještě jinak, - a není to v rozporu s tím, co jsme si právě řekli, - a to jako na životní Moudrost v našich příbězích. Můžeme opěvovat nám Bohem darovanou moudrost jako naší přítelkyni, naši družku, naši manželku, zkrátka jako tu, která nám byla dána, která nás miluje a činí šťastné, tak jako nakonec i my jí svojí opětovnou láskou: pozornosti a citlivosti. Co je podstatou této moudrosti? Na několika místech se v knize Přísloví dočteme, že: „Počátkem moudrosti je bázeň před Hospodinem.“  O co konkrétně jde? Je to posvátný respekt spojený s úctou před Někým, koho ve svém nejhlubším já tušíme. Je to vnitřní přístup k posvátnu v našem svědomí, které nás vede k vnitřní mobilizaci, zvláště když se jedná o důležitá etická rozhodování. Když se třeba láme chléb v našich mezilidských vztazích. Když má například rozhodnout ekonomické, nebo hluboce lidské stanovisko, a my nemůžeme jinak než jedno z těchto dvou kritérii pro naše konečné rozhodnutí vybrat. Kdo má bázeň před Hospodinem, a to ať už přímo touto svojí vírou, nebo stejně tak svým vnitřním tušením, aniž by židovskou nebo křesťanskou víru přímo sdílel, ten je podle výroku Písma moudrým mužem a moudrou ženou. Ten ale také bude dále poznávat Boží přítomnost na svých cestách, jeho ochranu i vnitřní bezpečí.

     Statečná žena může být tedy můj životní partner od Hospodina, nebo můj životní přístup k moudrosti, která mě chce doprovázet. Pak ovšem můžeme takto číst příběhy mužů a zvláště žen, které se nechali Hospodinem duchovně obohacovat. Můžeme takto číst celou Bibli a brát pro sebe vnitřní posílení. Rád bych to uvedl na nejznámější ženě Bible – totiž na matce Ježíšově: na Marii. Marie nám ukazuje na ženu statečnou v celé své hloubce. Je symbolem našeho bolestného lidství, a pro ženy obzvláště jejich bolestného ženství. Ženství je ve své podstatě jedinečné! Hospodinem ctěné, přístupem Ježíše Krista v jeho úctě k ženám jeho doby zcela revoluční! Možná proto, že její nedílnou součástí je právě bolest. A Marie nám pomáhá rozumět bolesti mateřskému, kdy přichází o svého syna. Nejdříve tím, že mu v jeho dospělosti dovoluje jít jeho vlastní cestou. Pokud toto neudělá každá matka, nedovolí svým dětem, aby našli sami sebe. Přesto je to pro matky velice bolestné. Přichází dále o něho i tím, že vidí, jak jde cestou utrpení, a nakonec i veřejnou potupnou smrti. Její syn umírá dříve než ona sama. Mnohé umělecké sochy vystihuji tento okamžik snad největšího lidského truchlení: Matka má na klíně svého mrtvého syna. Není nic těžšího. Není nic smutnějšího. A tak, když v evangeliích čteme o Marii, poznáváme v ní okamžitě i sami sebe v bolestných okamžicích života, kdy ztrácíme ty nejbližší, nebo kdy cítíme  s někým, kdo o ně právě přichází. Proto má matka Ježíše Krista tak rozhodující místo v dějinách církve. Proto nás její příměr posiluje. Vnáší cit do světa rozumu. Soucit do světa výkonu. Věrnost svému vnitřnímu poslání. Statečnost ve svém světem zlomeném srdci.

     Slovo „Panna“ ovšem není v Bibli fyziologický termín, nýbrž termín teologický, spirituální, duchovní. Je to výraz, který ukazuje, že Marie byla zvláštním způsobem Bohem vyvolená, aby na svět přivedla Božího Syna, který zachrání svět. A že v ní bylo počato z Ducha svatého? To zase ukazuje, že Ježíš Kristus je pro naši záchranu zcela duchovně oddělený – tedy zcela nebeské podstaty.  Že si to neumíme představit? To nevadí. Víra má také veliký prostor pro tajemství, kde toto konkrétní vyznání spadá, stejně jako například jeho vzkříšení z mrtvých třetího dne po jeho ukřižování. Ve své nejhlubší podstatě nešlo o oživení mrtvoly. Ježíš sice svým z mrtvých vstáním překonal smrt, jak praví Písma, ale zároveň tím vstoupil do zcela nové dimenze, která přesahuje náš prostor a čas. Tedy i naše pojetí logiky. Proto jde také, jako u početí z Ducha svatého, o tajemství víry, kterému rozumíme jen částečně. Je ale důležité pro naši víru, že se k nám sklonil Bůh ze svého majestátu, který kdybychom uměli přesně vysvětlit, už by nadpozemským majestátem jednoduše nebyl. Kdyby člověk uměl vystihnout svého Původce, bylo by to nanejvýš podezřelé. Mnohé sekty na tom bohužel ujíždějí dodnes.

     A potom můžeme za ženou statečnou vidět církev, ono zvláštní společenství živých svědků víry, naděje a lásky, které apoštol Pavel ve svých listech nazývá čistou pannou připravovanou pro svého ženicha Ježíše Krista, nebo přímo nevěstou Kristovou, která je jeho slovem očištěna, a proto ji už nyní vidí v jakémsi předobraze jako svatou, bezúhonnou a bez jediné vrásky! Kdo dnes takto přistupuje k církvi, - tedy ne prvotně jako k instituci, ani primárně jako ke skupině chybujících hříšníků, ale přesně naopak jako k živému svatému organismu, - zamiluje si jí láskou ženichovou, totiž láskou Kristovou, a to napříč jejím denominačním a církevním rozdělením z mnoha svými historickými, kulturními a věroučnými specifiky a důrazy. Vidí jí jako Kristem milovanou a jednotnou. Dává zároveň sám sobě šanci stát se její součásti. Věří, že je samozřejmě navzdory svým praktickým nedokonalostem přeci jen myšlenkou od Boha. Kdosi řekl, že nic lepšího, než církev Bůh pro lidstvo nevymyslel. Osobně se domnívám, že její místo na světě je i proto, aby každému z nás pomáhala smířit se se svým vlastním příběhem zrovna tak plným pochybností a slabostí. Kdo se smíří s bolestí církve, smíří se s bolestí svého příběhu, a naopak. Kdo se smíří se svojí nedokonalosti, nepohoršuje se nad nedokonalostí církve. Ví, že jsme všichni na stejné lodi. 

     Co tedy říct závěrem o ženě statečné z knihy Přísloví? Ať ji, přátelé, hledáme! Ať po ní toužíme! Ať neděláme žádné kompromisy! Ať neslevujeme! Ať jsme trpělivý na muže či ženu od Hospodina. Ať jsme jí a jemu celoživotně věrní. Ať nás všude provází a všude následuje. Ať nás zkrátka těší a chrání! Jako moudrost přece už nyní klepe na naše dveře a volá: „Zde jsem pro tebe, můj milý, má milovaná! Chci ti ukazovat na čem v životě záleží.“

     „Děkujeme ti, Pane Ježíši Kriste, náš společný Spasiteli, za tvoji lásku k ženě statečné. Dej prosíme, abychom jí byli vždycky přítomní, a to i v okamžicích, kdy to nebudeme příliš vidět, a kdy to nebudeme příliš cítit. Pro tvoji čest a slávu! Amen.“

Slovo na cestu s požehnáním: Já, Ježíš, posílám svého posla, aby vám to dosvědčil po všech církvích. Já jsem potomek z rodu Davidova, jasná hvězda jitřní.“ A Duch i nevěsta praví: „Přijď!“ A kdokoli to slyší, ať řekne: „Přijď!“ Kdo žízní, ať přistoupí; kdo touží, ať zadarmo nabere vody života. (Kniha Zjevení 22:16-17, ekumenický překlad Bible).

JK.