Můj čas

     „Od dětství znáš svatá Písma, která ti mohou dát moudrost ke spasení, a to vírou v Krista Ježíše. Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu.“

(2. list Timoteovi 3:15-17, ekumenický překlad Bible)

     Dnešní naše uvažování jsem, milí přátelé, nazval: Dobré úmysly se špatnými způsoby, a to asi proto, že mi tato kombinace připadá opravdu nejďábelštější! Chcete udělat něco dobrého, ale uděláte to nedobrými metodami. A přitom si myslíte, že i ony způsoby jsou také ty nejlepší! Tedy, než se to stane. Například jsem se nedávno rozhodl, že si po třech letech naleštím své krásné auto. Mělo samé černé tečky, které nešly jen tak dolů. Zašel jsem do obchodu, kde mi pan prodavač ochotně poradil, abych si koupil šampon na auta. Mám prý manželce vzít houbičku na nádobí a tou drsnější stranou všechny černé tečky dám lehce dolů.

     Tak jsem ho poslechl a opravdu! Všechna špína byla ta tam. Jenže pak jsem se na lak podíval zblízka a zhrozil jsem se! Celé auto bylo poškrábané onou drsnou části houby. „Proč jsem ho jen poslechl?“ říkal jsem si sám pro sebe. „Proč jsem si to nezkontroloval na malé ploše, že to může ničit lak?“ vyčítal jsem si celou noc. „Proč jsem tak chronicky důvěřivý ke všemu, co mi říkají tzv. odborníci?“ zazlíval jsem sám sobě.

     Jenže už se to stalo a nedá se to vrátit zpátky. Musím se s tím smířit, ba co více: musím se opětovně smířit sám se sebou. Mám krásně vyleštěné auto, jako nikdo na našem parkovišti, ovšem s rýhami do laku, jak jsem chtěl svojí práci dělat co nejlépe. „Kdybych se alespoň tolik nesnažil – kdybych tolik netlačil.“

     Kolik ovšem „laku“, jsem už odřel v těch méně viditelných oblastech, jako je má osobnost, nebo mé vztahy?“ napadlo mě záhy. „Kolik rýhy jsem už udělal – z těch samozřejmě nejlepších pohnutek – na svých dětech, na své manželce, na svých přátelích, či na svých farnících?“ začal mě pomalu polévat pot.

     Mladý Timoteus od svého duchovního učitele Pavla ovšem slyší: „Drž se svatých Písem! Oni ti vždy dobře poradí. Oni ti poskytnou pravidelnou duchovní orientaci. Posílí tě, povzbudí. Znáš je přeci už od malička od své maminky a babičky: „Připomínám si tvou upřímnou víru, kterou měla už tvá babička Lóis a tvá matka Euniké, a kterou máš, jak jsem přesvědčen, i ty (2Tm 1:5).“ A i nás dnes možná napadne, co vlastně svaté texty nabízejí? Pojďme to prosím vzít pěkně popořadě:

• Jsou dobré k učení – tedy co dělat,

• Také jsou dobré k usvědčování – tedy naopak co nedělat,

• Dále jsou užitečná k nápravě – jak se dostat z věcí špatných k těm dobrým,

• A nakonec jsou přínosná k výchově ve spravedlnosti – jak v těch dobrých věcech zůstávat a růst.

     Cílem je tedy duchovní připravenost Božího člověka ke každému dobrému činu. Určité zmocnění k dobré orientaci, ale také k odvaze a odhodlání jí využít tím nejlepším možným způsobem. Co ovšem pro Timotea byla svatá Písma, když ještě nemohl mít v rukou ucelený Nový Zákon v podobě, kterou máme dnes my – tedy 27 knih? Byli to knihy kánonu tzv. Zákona Starého (Tóra, Proroci a Žalmy), stejně jako některé dopisy svatých apoštolů, například Petra, Jakuba či Jana.

     To podstatné při tom všem ovšem byla zvěst o Kristu, jeho zástupném utrpení a slavného zmrtvýchvstání pro naše ospravedlnění. Tuto myšlenku poctivě rozváděl samotný apoštol Pavel například v listě Římanům nebo Galatským. Není pochyb, že je musel učedník Timoteus pečlivě znát. Toto vše má tedy důsledně používat pro Boží dílo, ke kterému byl Pánem Bohem povolán.

     Nás však možná napadne něco jiného: jak se konkrétně z Písem svatých pro sebe pravidelně dovídat, jak svůj „životní lak“ zbytečně neničit – tedy jak přijímat z Bible Boží slovo specificky pro sebe a své vztahy?? Vyjdeme-li z předpokladu, že Boží slovo rovná se živý Kristus, který mě (1) oslovuje, (2) dotýká se mě, a (3) zmocňuje k Božím úmyslům, můžeme zcela rozhodně o Božím slově pro nás osobně prohlásit:

• Boží slovo má vždy charakter soucitu a milosrdenství do všech našich nesnází a potřeb,

• Boží slovo má ale také charakter solidarity a sjednocení s potřebnými kolem nás,

• Nakonec Boží slovo je vždy velice živé, osobní a inspirující, takže bezpečně víme, kdy jsme v duchu dvou předešlých důrazů oslovení.

     Celý problém podle mého názoru je v určitém prostředí, které Božímu slovu při čtení svatých Písem sami sobě vytváříme. Zdá se například umíme zastavit, ztišit, v modlitbě se Hospodinu odevzdávat. Zdá umíme očekávat na Boží oslovení, zda chceme reagovat novými postoji, nakonec, - jak jsme dnes mohli také zaslechnout z úvodního textu, - zda jsme připravení konat dobré činy jako závěr všeho, co jsme si právě zmínili. Osobně se domnívám, že tady nás mnohé bota tlačí. V ochotě se takto Pánu Bohu pravidelně dávat k dispozici.

      Kdo tedy radí Vám, když si nevíte rady? Kam se utíkáte pro pomoc? Kde čerpáte inspiraci a povzbuzení, že jste plně milovaní a plně chránění? Písma svatá jsou, přátelé, jedinečná! Kdosi moudrý řekl, že je to osobní milostný dopis pro každého z nás. Možná nám nedají jasnou odpověď, jak správně vyleštit auto, abychom nezničili lak, ale pravděpodobně nás bude průběžně vychovávat k větší životní obezřetnosti a moudrosti. Mám se ještě co učit.

     „Děkujeme Ti, nebeský náš Otče, za svatá Písma, která jsi nám všem daroval. Prosíme Tě, abychom v nich uměli nalézat živého Krista do našich životních zápasů a otázek. Pro růst Tvého království v každém z nás! Amen.“

Slovo na cestu s požehnáním: „Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce. Není tvora, který by se před ním mohl skrýt. Nahé a odhalené je všechno před očima toho, jemuž se budeme ze všeho odpovídat.“ (List Židům 4:12-13, ekumenický překlad Bible).

JK.