Jdi na obsah Jdi na menu
 

První následovatelé Ježíše

 

     Druhého dne se Ježíš rozhodl vydat na cestu do Galileje. Vyhledal Filipa a řekl mu: "Následuj mě!" Filip byl z Betsaidy, města Ondřejova a Petrova; Filip zase vyhledal Natanaela a řekl mu: "Nalezli jsme toho, o němž psal Mojžíš v Zákoně i proroci, Ježíše, syna Josefova z Nazareta."

     Natanael mu namítl: "Z Nazareta? Co odtamtud může vzejít dobrého?" Filip mu odpoví: "Pojď a přesvědč se!" Ježíš spatřil Natanaela, jak k němu přichází a řekl o něm: "Hle, pravý Izraelita, v němž není lsti." Řekl mu Natanael: "Odkud mě znáš?" Ježíš mu odpověděl: "Dříve, než tě Filip zavolal, viděl jsem tě pod fíkem."

      "Mistře", řekl mu Natanael, "ty jsi Syn Boží, ty jsi král Izraele." Ježíš mu odpověděl: "Ty věříš proto, že jsem ti řekl: `Viděl jsem tě pod fíkem?´ Uvidíš věci daleko větší." A dodal: "Amen, amen, pravím vám, uzříte nebesa otevřená a anděly Boží vystupovat a sestupovat na Syna člověka."

(Janovo evangelium 1:43-51, ekumenický překlad Bible)

 

 

     Vážení čtenáři. Dnes slavíme druhý týden po Zjevení Páně, což vlastně znamená, že se nám Bůh v Kristu chce dávat znát. Doslova chce se nám odhalovat, a to tak, abychom poznali jeho velikost. Minulý týden jí poznali oni mudrci z dalekého východu, kteří se přišli Spasiteli Ježíši poklonit, stejně jako Mu přinesly své vzácné dary. Řekli jsme si, že to všechno udělali proto, aby vzdali jedinému pravému Bohu chválu za nám všem narozeného Zachránce.

     A dnes se nám chce Bůh v Kristu ukázat skrze své povolání svých prvních učedníků. Řeč je o Filipovi a Natanaelovi. Když bychom ale četli text Janova evangelia v celé souvislosti, dozvěděli bychom se, že si před nimi Bůh povolal Ondřeje a jeho bratra Šimona Petra, který se později stal velice významným apoštolem Petrem.

 

     Když bychom četli Jana úplně do hloubky, dozvěděli bychom se, že povolání všech čtyř zmíněných učedníků předcházelo provolání Jana Křtitele, který když viděl Ježíše, zvolal odvážně: "Hle, beránek Boží (1:36)." Ondřej a Petr, kteří to slyšeli, od té chvíle šli za Ježíšem. Jsme tedy nyní svědky určité, - abych tak řekl: řetězové reakce, -  kdy si Ježíš hledá jednotlivé učedníky.

     Nás možná napadne: Co se tím vším chce říci nám – tady a teď? Abychom si mohli odpovědět, musíme si pořádně posvítit na oba muže: Filipa a Natanaela. Každý z nich nám něco prozrazuje i o nás, a samozřejmě i o Bohu. Jak to myslím? Víte, v Písmu má každé slovo vypovídací hodnotu. Jinými slovy: má v sobě vždy nějaké poselství. A když má někdo jméno, je doslova v příbězích Bible jmenován, je to vypovídající hodnota dvojnásobná! Nejdříve Filip. Toto jméno z původního řeckého jazyka znamená: milovník, doslova: milovník koní.

 

     Můžeme si představit, že ukazuje na každého z nás, kdo jsme kdy chtěli žít skutečně naplno! Milujeme přece svůj život. A protože ho milujeme vážně, máme přirozeně své oblíbené zájmy – ano, své milované koníčky. Jenže pak se něco stane, a nám už tyto koníčky moc nedávají. Pomalu ztrácejí svůj lesk, svůj půvab, svojí sílu.

     A tu k nám, jako k Filipovi přichází Ježíš, aby nám řekl ono radikální: "Následuj mě!" To ale není jen tak následovat Ježíše. Vždyť ani nevíte, kam vás povede. Filip je z téhož města jako Ondřej a Petr – tedy z Betsaidy. V překladu to znamená: "Z domu rybolovu" – protože to je pravděpodobně živilo: Chytání a prodej ryb. Kolem toho se točil jejich život, a nyní je vede na cestu do Galileje – tzn. určitého "okruhu národů" – kde jsou lidé s úplně odlišným názorem i životním stylem.

      Z milovníka svých zájmů, ano,  i s jistým svým živobytím, se tedy Filip rozhodl následovat Ježíše do úplného neznáma. Co bylo jeho hlavní motivaci se dovídáme z toho, co říká vzápětí Natanaelovi: "Nalezli jsme toho, o němž psal Mojžíš v Zákoně i Proroci, Ježíše, syna Josefova z Nazareta. "Z Nazareta?," reaguje zklamaně Natanael, "Co odtamtud může vzejít dobrého?" Jinými slovy: Přeci z tak bezvýznamného města nemůže přijít onen slavný Mesiáš? Ještě chvíli ale prosím zůstaňme u Filipa:

     Filip jde za Ježíšem, protože věří, že vkládá svůj příběh do rukou pravého Spasitele všech generací. Pokud jste i vy, milí přátelé, udělali nad Ježíšem, -  a stejně tak nad svým životem, - toto Filipovo rozhodnutí, jistě toho nebudete nikdy litovat. Život s Ježíšem není lehčí. Je ale určitě pravdivější, protože on je pravá cesta k Bohu.

 

     Později v témže našem Janově evangelium to řekne Tomášovi i Filipovi na rovinu: "Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci, než skrze mne (J 14:6)." Pokud tedy váháte, je jen na vás, jak se k tomuto muži a jeho slovu postavíte. Osobně jsem Ho vírou přijal před více než 20 léty, a jsem přesvědčený, že to bylo mé nejdůležitější rozhodnutí v životě. Zpátky ale do Písma:

     Filip tedy směruje Natanaela, podobně jako Élí svého žáka Samuela, jak jsme dnes  mohli číst ve Starém Zákoně. A stejně tak Samuel, jako Natanael slyší radu zkušenějšího. V tom je veliká moudrost. Pokud nám někdo něco říká z Písma svatého, vždy je to v náš prospěch. Ne pro toho, kdo nám to říká. Ale pro Ducha Božího, který inspiroval celou Bibli.

     Filip nakonec Natanaelovi tak trochu pragmaticky řekne: "Pojď a přesvědč se!" Jsme tedy už u druhého učedníka: Jméno Natanael znamená z hebrejského jazyka, který přejala také řečtina: "Darovaný Bohem" nebo "Daroval Bůh". Tehdy měla jména svůj význam. Předznamenávala duchovní úděl jmenovaného. A Natanael nyní toto prakticky poznává. Ano, prakticky se přesvědčuje, že ho Bůh, stejně jako každého z nás, které zná také po jméně, - jak jsme nakonec slyšeli v úvodním Žalmu: o každém z nás Bůh ví  ještě v lůně našich matek, - rozumí nám, protože zkoumá naše hlubiny srdce – naše bolesti i neklid, tak Natanael poznává v setkání s Ježíšem naplnění svého jména:

     Je obdarováný Bohem, je ale také okamžitě darem od Boha pro druhé. Když se, přátelé, setkáme s živým Pánem Bohem, naše životy dojdou svého významu, svého naplnění, proč nám byli darované. A jako u Filipa je to opět iniciativní Ježíš, který Natanaela oslovuje: "Hle, pravý Izraelita, v němž není lsti." Řekl mu Natanael: "Odkud mě znáš?" Ježíš mu odpověděl: "Dříve, než tě Filip zavolal, viděl jsem tě pod fíkem." "Mistře", řekl mu Natanael, "ty jsi Syn Boží, ty jsi král Izraele."

 

      Prorocký vhled Ježíše do života Natanaela stačilo, aby Mu vzdal, jako mudrci z dálného východu, chválu. Co ovšem přivede k vyznání úcty nás? Jaké znamení své moci musí Bůh v našich životech udělat, aby nás konečně přesvědčil, že nás vždy znal, že o nás stojí, že nás má rád? Věřím tomu, že největším důkazem jeho lásky je oběť Jeho syna na kříži za každého z nás, jak nakonec svědčí Janovo evangelium ve svém skoro konci.

     Ano, slyšeli jsme správně: skoro konci. Protože úplným koncem je Kristovo vzkříšení třetího dne po jeho smrti a jeho nanebevzetí. Vzkříšení je ale také našim začátkem. Začátkem nového života s Bohem pod jeho vedením.

 

     A ještě něco Natanael za nás za všechny, kdo chceme Ježíše následovat i v tomto novém roce 2018, slyší: "Ty věříš proto, že jsem ti řekl: `Viděl jsem tě pod fíkem?´ Uvidíš věci daleko větší." A dodal: "Amen, amen, pravím vám, uzříte nebesa otevřená a anděly Boží vystupovat a sestupovat na Syna člověka." Jinými slovy, budeš Natanaeli, a budete milé sestry a bratři, spoluprožívat, - a teď nechci, aby to znělo nějak lacině natož agitačně, - co zaslechl Jákob v knize Genesis, - knize počátků  a základů, když měl sen.

     Tehdy viděl žebřík až do nebe, a po něm vystupovali a sestupovali poslové Boží (1. Mojž. 28:12). Nakonec Ježíšův výrok na tento myšlenkově navazuje, aby bylo patrné, v kom konkrétně se tato slova naplnila a naplňují. Cituji: Nad ním (míněn je žebřík) stojí Hospodin a praví: "Já jsem Hospodin, Bůh tvého otce Abrahama a Bůh Izákův. Zemi, na níž ležíš, dám tobě a tvému potomstvu. Tvého potomstva bude jako prachu země. Rozmůžeš se na západ i na východ, na sever i na jih. V tobě a v tvém potomstvu dojdou požehnání všechny čeledi země. Hle, já jsem s tebou. Budu tě střežit všude, kam půjdeš, a zase tě přivedu do této země. Nikdy tě neopustím, ale učiním, co jsem ti slíbil (Genesis 28: 13-15)."

 

     Na začátku jsme si řekli, že dnes slavíme druhý týden po Zjevení Páně. Bůh nám v Kristu odhaluje, že naší zaslíbenou zemí je náš nejosobnější příběh, který nám byl z lásky věnován. Našim potomstvem jsou naší skuteční přátelé, ale také bratři a setry po celém světě. A naši životní jistotou Boží ochrany Ježíš, který doslova řekl: "Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu (Žd 13:6)." Můžeme si v našich nelehkých životech více přát? Amen.

 

     "Děkujeme Ti laskavý a dobrý Otče, Hospodine, za lásku zjevenou v Ježíši Kristu. Prosíme Tě, abychom na ní uměli reagovat skutečnou úctou, skutečnou bázní. Pro Tvé království v nás a mezi námi: Amen."

 

Slovo na cestu s požehnáním: „Ať slunce vždycky ozařuje vaše okna,

                                                       ať duha následuje po každém dešti,

                                                       ať je vám přítelova ruka vždycky na blízku,

                                                       ať se naplní a povzbudí Vaše srdce radostí a láskou.“

                                                                  (Starobylé irské požehnání)

JK.